Zkrácené svalové skupiny a nesprávné držení těla shledáváme velmi často a to i u aktivně sportujících dětí a mládeže.  Vysvětlíme Vám tedy pozitiva základního typu strečinku pro uvolnění svalstva a jeho postupné natažení do správné fyziologické délky, neboť je to nutné nejen pro správně fungující svalovou soustavu, ale také pro uvolnění a centraci hlavních kloubů. O velkém významu uvolňování statickým strečinkem na konci tréninkové nebo zápasové zátěže z hlediska zlepšení zotavení po náročných fotbalových trénincích nebo zápasech je třeba stále hovořit a stále to opakovat, neboť právě v tomto sportu jsou četná poranění často spjata právě se zkrácením a nedostatečnou regenerací. Sportovci a trenéři by tedy měli strečink (a to nejen ten statický) zařadit do základního tréninkového procesu a to tak, aby se stal neodmyslitelnou rutinou, prostě aby sportovec měl od dětství automaticky zažité: skončí trénink = jdu se protáhnout.

 

 

-strečink obecně optimalizuje proces, při kterém se sportovec snáze učí porozumět svému tělu, vnímat a oddělit svalové skupiny, které mají tendenci ke zkrácení a přetížení

-strečink po tréninku snižuje svalové napětí

-strečink snižuje svalovou bolestivost a vede k urychlení regenerace

-strečink snižuje nebezpečí úrazů, například podvrtnutí kloubu nebo natažení svalu

-strečink přispívá k prohloubení duševní i tělesné relaxace sportovce

-strečink prohlubuje pohybové vnímání

 

 

Pro obecně správné provedení dodržujeme několik zásad. Statický strečink by měl být prováděn vždy s maximálním soustředěním na danou oblast, tzn. v nejlepší možné výchozí pozici pro protažení daného svalu. Doba trvání tohoto protažení je mnohonásobně delší, než je tomu u úvodního dynamického strečinku (rozcvičení) před výkonem. Statický strečink by měl trvat minimálně 20 vteřin pro požadovanou svalovou skupinu. Určujícím faktorem je pro nás pocit příjemného protažení, nikoliv bolest, jak bývá často zaměňováno. Při efektivním protahování svalstva končetin dbáme na napřímení trupu.